Kávová historie

Existuje spousta příběhů o tom, kdo, kdy a jak objevil kávu.

Jedna z legend říká, že to byl šejk Omar, kdo objevil kávu poté co mu Alláh poslal tajnou zprávu.

Jako student šejk Omar následoval svého učitele na duchovní pouti do Mekky. Na cestě učitel onemocněl a než zemřel, řekl Omarovi, že ho navštíví Alláhův posel a svěří mu posvátný úkol. Podle legendy se prý brzy objevil neznámý člověk a ten poslal Omara do města Mocha v Jemenu aby na místě, kde jeho duchovní učitel zemřel, vykopal díru, v které objeví pramen svaté vody. Tuto vodu měl nabrat do džbánu, jelikož v ní se ukrývala duše jeho učitele.

Šejk Omar tak učinil, a když vykopal díru, kromě vody objevil spoustu keřů s červenými bobulemi. Pokusil se bobule sníst, ale následně je uvařil a vodu z vařených bobulí vypil. Zde na tomto místě, daleko v poušti se šejk Omar usadil. Když zanedlouho obyvatele Mochi postihla hrozná nemoc, obvinili Omara, že právě on na ně přivolal kletbu. Nicméně, Omar jim poslal bobule a podrobné pokyny pro jejich použití. Bobule nemocné lidi zázračně vyléčili.

Šejka Omara prohlásily svatým a kávu lékem.

Další, a snad nejznámější příběh praví, že, etiopský pastýř Kaldi si jednoho dne všiml, že jsou jeho kozy živější než obvykle.

Nějakou dobu je pozoroval až si všiml, že s velkou chutí jedí červené bobule podivného keře. Nabral odvahu a sám tyto bobule ochutnal. Ucítil stejný pocit živosti. Zanedlouho tyto bobule začal vařit a aromatickou červenou vodu z nich pít.

Legend je spousta a nevíme, zda je nějaká vůbec pravdivá. To co ale nesporně víme je fakt, že je káva nejpopulárnějším nápojem hned po vodě. Rozšířená je po celém světě a skrz její konzumaci můžeme zkoumat a objevovat životní návyky a styl relaxace v různých oblastí světa.

Kolébkou kávy je jihozápadní etiopská oblast Kafa, podle které byl tento oblíbený nápoj pojmenován. Konzumace magického nápoje se rychle šířila. Každý chtěl ochutnat tekutý zázrak z červených bobulí. Káva se rychle ze své africké vlasti dostala do Jemenu, kde se náhle rozšířila její výroba. Většina kávy z Jemenu se do ostatních končin světa posílala přes přístav Mocha a tento název se časem stal synonymem pro kávu. Jemenský národ velice dobře znal hodnotu kávy a dlouho nedovoloval vývoz kávových stonků a nedozrálých plodů kávovníku. 

Staří Arabové nazvali tento nápoj „qahwa„, což znamená nápoj vyrobený z rostlin. Název se rozšířil po celé islámské říši, a tak vznikl dnešní název.

Původně se konzumace kávy šířila pouze v islámském světě a časem se rozšířila po celé Osmanské říši. Každý kraj měl svůj specifický způsob přípravy. Dokonce i benátský konzul se ve svých zprávách z Konstantinopole často zmiňoval o teplém černém nápoji, který Turci často pijí a dlouho se u něj veselí. Káva byla i věrným společníkem tureckých vojáků a cestovala s nimi od města k městu, od země k zemi. 

V 17. století Turci přišli do Vídně a pokoušeli se ji dobýt – bezúspěšně. 

Když odtud v rychlosti odcházeli, zanechali zde obrovské množství pytlů s neobvyklými bobulemi. Obyvatelé Vídně byli první Evropané, kteří začali vařit a posléze i konzumovat černý magický voňavý nápoj. Právě oni začali do kávy přidávat cukr a mléko.